Vojtěch Ignác UllmannZzser s T4Qu Ccb WQqGh Ix Yg H9Aa
| Vojtěch Ignác Ullmann | |
 Kresba Jana Vilímka z roku 1887 | |
| Narození |
23. dubna 1822 Praha,  Rakouské císařství |
|---|---|
| Úmrtí |
17. září 1897 (ve věku 75 let) Příbram,  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Příbram |
| Alma mater |
Akademie výtvarných umění ve Vídni (1842–1847) České vysoké učení technické v Praze |
| Povolání | architekt |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| švagr | Antonín Viktor Barvitius |
|---|---|
| synovec | Bedřich Münzberger |
Vojtěch Ignác Ullmann (23. dubna 1822 Praha – 17. září 1897 Příbram)[1] byl český architekt období historismu.
Obsah
- 1 Životopis
- 2 Styl
- 3 Dílo
- 3.1 Galerie
- 4 Odkazy
- 4.1 Reference
- 4.2 Literatura
- 4.3 Externí odkazy
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Ullmann byl synem pražského jehláře Jakuba Ullmanna.[2] Absolvoval pražskou polytechniku a studoval architekturu na Akademii výtvarných umění ve Vídni u profesorů Augusta von Siccardsburga a Eduarda van der Nülla. Po ukončení studií cestoval po Itálii. Od roku 1854 pracoval jako samostatný architekt v Praze.
Spolupracoval s architekty Antonínem Baumem, svým synovcem[2] Bedřichem Münzbergerem a Antonínem Viktorem Barvitiem, sestru posledně jmenovaného pojal roku 1856 za svou manželku. Do roku 1874 realizoval v Praze řadu staveb. Když ale neuspěl v architektonických soutěžích na výstavbu Národního divadla a Rudolfina,[3] odešel do ústraní na venkov, nejprve do Dubence, kde mu v letech 1879–1889 patřil tamní zámek,[4] a poté do Příbrami, kde v roce 1897 zemřel a je pohřben na zdejším hřbitově.[2]
Styl[editovat | editovat zdroj]
V jeho raném díle doznívá užití středověkých slohových prvků (například úprava plánů kostela Cyrila a Metoděje v Praze 8 – Karlíně). V další fázi své tvorby po roce 1860 byl významně ovlivněn vídeňskou novorenesanční školou, jejíž koncepci rozšířil o inspiraci benátskými, francouzskými a domácími renesančními formami.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Mezi Ullmannova významná díla patří:
- kostel svatého Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně
- palác Lažanských na Smetanově nábřeží v Praze I, dnes v něm sídlí FAMU a kavárna Slavia
- Lannův dům na nároží Hybernské a Havlíčkovy ulice v Praze 1
- bývalá Hypoteční banka čp. 365/II na nároží Národní třídy a Perlové ulice v Praze 1
- Česká spořitelna na Národní třídě v Praze 1 (dnes budova Akademie věd), první Ullmannova novorenesanční budova
- přestavba zámku v Jirnech
- Prozatímní divadlo v Praze
- Česká technika na Karlově náměstí
- bývalá Vyšší dívčí škola v Praze ve Vodičkově ulici na Novém Městě (1867), Ullmann na této budově jako první však v Praze použil sgrafita[5]
- budova Sokola pražského v Sokolské třídě na Novém Městě pražském (1863–1864)
- Španělská synagoga v Praze - Josefově (1867–1868)
- Letenský zámeček[6]
- nádraží Františka Josefa, původní budova nynějšího hlavního nádraží v Praze (1871)
- správní budova Buštěhradské dráhy, Politických vězňů čp. 1531/II., Praha (1871–1872)[7]
- Německý dům v Českých Budějovicích, nyní Dům kultury Slavie (1871–1872)[8]
- vysoké pece v kladenských hutích a další průmyslové stavby v Kladně[3][9]
- radnice v Příbrami (1888–1891)[10]
- Arcibiskupský konvikt, Příbram, Jiráskovy sady čp. 240 (1872)[11]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
- Stavby Vojtěcha Ignáce Ullmanna na dobových fotografiích
Palác Lažanských, fotografie Wilhelm Rupp, asi 1865
V popředí bývalá budova České spořitelny, za ní palác Lažanských, fotografie František Fridrich, 1865
Kostel svatého Cyrila a Metoděje, Praha 8 – Karlín , fotografie František Fridrich, 1868
Vyšší dívčí škola, fotografie František Fridrich, asi 1870
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Medailon Vojtěcha Ignáce Ullmanna ve slovníku architektů působících v Českých zemích
- ↑ a b c ROČŇÁKOVÁ, Hana. Ignác Vojtěch Ullmann (1822-1897). Osobnosti Příbrami [online]. 2014-06-11 [cit. 2017-03-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Ullmann, Vojtěch Ignác, 1822-1897 [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2017-03-24]. Dostupné online.
- ↑ ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. A–M. Svazek 1. Praha: Libri, 2003. 504 s. ISBN 80-7277-099-3. Kapitola Dubenec, s. 156–162.
- ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 12-13. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění.
- ↑ Letenské domy – Letenský zámeček. www.tenzor.cz [online]. [cit. 2009-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-24.
- ↑ Vojtěch Ignác Ullmann na arch-pavouk.cz
- ↑ Encyklopedie Českých Budějovic : Dům kultury Slavie [online]. [cit. 2017-03-24]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Vápenné pece Vojtěšské hutě. E15.cz [online]. 2012-01-04 [cit. 2017-03-24]. Dostupné online.
- ↑ Budova radnice [online]. Město Příbram [cit. 2017-03-24]. Dostupné online. (česky)
- ↑ VELFL, Josef. Budova konviktu [online]. Město Příbram, rev. 2014-07-19 [cit. 2017-03-09]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VYBÍRAL, Jindřich. Ignác Vojtěch Ullmann (1822-1897). 1. vyd. Praha: Národní galerie v Praze, 1994. 23 s. ISBN 80-7035-069-5.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojtěch Ignác Ullmann ve Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojtěch Ignác Ullmann
- Článek o Ullmannových stavbách na serveru Rozhlas.cz
